Čertovské legendy: Máte se jich během dovolené na Lipně bát?
Třepete se rádi strachy? Milujete tajemné báchorky, které tradičním turistickým cílům dávají speciální nádech a atraktivnější atmosféru? Přečtěte si o dvou čertovských legendách, které možná ve vás prostřednictvím displeje či monitoru nezanechají takové stopy, ale až se vydáte na dovolenou s dětmi na Lipno a ocitnete se na těchto skutečných místech, minimálně vám přeběhne mráz po zádech…
Celá Šumava je tajemný kraj. Vypravte se při své dovolené na Lipně při setmění do nejzapadlejších hvozdů a zastavte se. Rozhlédněte se. Poslouchejte.
Nikde nic. Ticho, klid.
Až to v člověku probouzí takovou tu mrazivou atmosféru, která umí být pěkně vlezlá. Není to klasický strach, ale pnutí mysli, které si podvědomě říká „co by kdyby“.
Zažijte to taky.
Uvidíte to nejlepší z turistických zajímavostí Lipenska a k tomu se budete malinko bát.
O třech tovaryších a pokladu na Vítkově Hrádku
Jestli se chystáte na dovolenou s dětmi na Lipně, tak návštěva Vítkova Hrádku je povinností. Nejenom kvůli legendě, kterou si za chvíli přečtete, ale hlavně kvůli tomu, že tahle romantická stavba je nejvýše položenou zříceninou na území ČR a výhledy na přehradu a Šumavu jsou nezapomenutelné.
Traduje se, že ze zřícenin Vítkova Hrádku vede prý tajná podzemní chodba a pod hradem má být zakopán poklad nesmírné ceny, střežený však neznámou zlou bytostí. A tak se tam kdysi vydali tři chlapi, aby se ho pokusili najít…
Tři muži z Frymburka si jednou v hospodě dodali odvahy a vydali se poklad hledat. Slíbili si při tom, že po celou dobu nepromluví ani slůvka. Sotva se přiblížili k rozvalinám, spatřili truhlu plnou zlata, na níž seděl samotný vládce pekelný.
Spustil hned z kraje na příchozí, co že za tu truhlu chtějí nabídnout. Když se nedočkal žádné odpovědi, obořil se na ně: „Zlato patří mně!“ Jeden z mužů nevydržel a vzkřikl: “ Ježíši, Maria, Josef „! Po těch slovech se ozval ohlušující rachot a nadávky a ďábel se i s pokladem propadl do země. Od té doby se zde říká Čertova díra.
Když voda v Čertově díře v zimě zamrzla, vydalo se sem sedm nezbedných chlapců a házením kamení se snažili ledový krunýř prorazit. Zaujati hrou ani si nepovšimli, že se mezi ně vmísil osmý. Vynikal podle všeho značnou silou a nečinilo mu potíže několika údery led roztříštit. Když vzápětí zase zmizel a zbyl po něm jen pach síry, tu si teprve hoši uvědomili, že měli co dělat s čertem. Mohl mezi nimi nerušeně pobývat patrně jen proto, že toho dne se jim nechtělo do kostela na jitřní mši a raději si přispali.
Tak si raději dejte bacha, s kým se kolem Vítkova Hrádku procházíte.
O Čertově stěně a Čertových proudech u Vyššího Brodu
Vodáci i turisté při své dovolené na Lipně ve velkém navštěvují zajímavé místo mezi Loučovicemi a Vyšším Brodem.
Jedná se o skalnatý přírodní úkaz Čertova stěna a o jeden z nejtěžších vodáckých úseků, který u nás najdete – Čertovy proudy. Legenda (pokud to je skutečně jenom legenda) se odehrává v dobách panování krále Přemysla Otakara II., když při vltavském brodu, který nesl název Vyšší, založil v roce 1259 Vok z Rožmberka cisterciácký klášter.
Klášter byl nejen demonstrací moci nově vznikajícího rodu, ale také díkůvzdáním za záchranu života ve vlnách rozbouřené Vltavy. O Vokově záchraně i o stavbě kláštera se vypravuje následující příběh:
Jednoho dne si pan Vok vyjel ze svého hradu Rožmberka na projížďku. Nad krajinou se však v tom čase náhle rozpoutala hrozná bouře. Oblohou se křižovaly blesky, duněly hromy a lily se proudy vod. Přívalový déšť zvedl hladinu řeky Vltavy. Pan Vok s údivem zastavil u rozbouřené řeky. Po brodu, který užíval, nebylo náhle ani památky.
Vok přesto pobídl koně a vehnal jej do bouřících vod. Proud vody však oba začal unášet hlouběji a hlouběji do vln. Jezdec, kterého běsnící proud začal strhávat z koně do vln, obrátil své prosby k Bohu. Slíbil, bude-li vyslyšen, že na místě postaví klášter.
Tu náhle rozestoupili se mraky a Vok uviděl v duhové záři Anděla, který mu kynul k místu, kde se proud vody zvolnil. Vok šťastně dorazil k druhému říčnímu břehu a děkoval za zachránění.
Jak Rožmberk slíbil, tak také splnil. Nedaleko zrádného brodu dal ke cti Panny Marie postavit ranně gotický kostel a při kostele vybudoval klášter. Do kláštera povolal z Horního Rakouska cisterciácké mnichy.
Toto zbožné dílo Vokovo vzbudilo hněv pána pekel. Ďábel se rozhodl dílo zničit. V noci svolal pekelné druhy a rozkázal jim, zatarasit řeku mohutnou hrází, tak, aby se voda z břehů vylila a údolí i s kostelem a klášterem pohřbila ve svých vlnách. Čerti se o půlnoci dali do práce a svalovali ohromné balvany se skály do řeky. Vládce pekel dílu přihlížel v místech, které se dodnes nazývá čertovou kazatelnou.
Čerti pracovali usilovně, tu však náhle odbyly hodiny na věži blízkého kláštera jednu hodinu po půlnoci. Hodina duchů minula. Pekelná svoloč zanechala práce a za strašlivého rámusu zajela do pekla. Po stavbě hráze zbyla jen kupa kamenní, kterému se dodnes říká Čertova Stěna.
Když se půjdete osobně na Čertovu stěnu podívat, nebo projedete Čertovými proudy, nejspíš si řeknete: No fakt, jak tohle mohla příroda vytvořit? Třeba to nebyla příroda…