3 druhy hub, které můžete na Lipensku sbírat i v zimě
Rostou? Na Lipně i v zimě. Neděláme si z vás šprťouchlata. Někteří houbaři si totiž v zimě ve zdejších lesích velmi rádi dopřávají čerstvé houby, protože některé recepty se bez nich zkrátka neobejdou. Sušené jsou taky fajn, ale čerstvé jsou přeci jenom čerstvé. Které druhy kolem lipenské přehrady najdete?
Houbařská sezóna obvykle vrcholí během podzimu, takže lesy zažívají nápory chtivých sběračů, kteří se na Lipensku předhánějí v naplňování košíků. Jakmile ale krajinu obejme královna zima, většina si zaleze do tepla a užívá si zimní pohody.
Jenže pro některé houbaře neexistují hranice houbařské sezóny, protože se do lesů vypravují také v zimě. Proč?
Protože konkurence je nulová, nádherné šumavské lesy kolem Lipna zejí prázdnotou – společnost jim dělá nanejvýš divoká zvěř a tajných míst, kde rostou nevyčerpatelné zásoby, je taky dost. Není se ani čemu divit – představte si, že si dáte štědrovečerního kubu z právě posbíraných hub, nebo si smlsnete na pravé šumavské bramboračce.
Zimní houbaření si můžeme dovolit hlavně díky vyšším teplotám, které už ne tak často padají pod bod mrazu, takže typické „podzimní“ houby se pod listím a na stromech skrývají také v netradičních zimních měsících. Tyto houby najdete převážně v listnatých lesích při dostatečné vlhkosti, což kolem Lipna není vůbec žádný problém.
Nebudeme vám prozrazovat naše tajná místa, kam chodíme sbírat pro restauraci Eder a Rybí restauraci Hůrka, ale prozradíme vám, že okolí bezprostředně u jezera bývá na houby bohaté. Pokud vám to počasí dovolí, můžete během dovolené na Lipně v některém z penzionů našeho Ubytování na jedničku zažít jedinečný houbařské zážitky.
Na zimním houbařském lístku sice najdete jenom pár druhů, ale i ty jsou jedlé a velice chutné. Pamatujte na jedno zásadní pravidlo: Zimní houby sice snesou lehoučké mrazíky a následnou oblevu, ale po třeskutých a dlouhých mrazech doprovozených táním houby jíst nedoporučujeme.
Pokud se vám nechce zrovna lyžovat v Hochfichtu, nebo běžkovat kolem Hůrky, dejte si pauzu. Ráno si odpočiňte v našem ubytování, Lipno se svými zimními houbami počká.
S těmito houbami se kolem Lipna v zimě nejčastěji setkáte:
1. Hlíva ústřičná
Houba hlíva ústřičná je známá pro svoje prokazatelně léčivé účinky a lahůdky z ní připravované jsou skutečně delikatesní. Hlíva roste v trsech, někdy i o hmotnosti několik kilo – stačí vám tak najít jeden flek a máte vystaráno. Hlívu nejčastěji najdete na odumřelých nebo odumírajících listnatých stromech či na pařezech.
Hlíva je vhodná pro univerzální použití do hotovek, k nakládání i sušení. Fajnšmekři si ji ale nejraději dávají použitou v polévkách a omáčkách. Sušené klobouky se dají také usušit a namlít na tzv. houbový prášek.
2. Penízovka sametonohá
Výborná penízovka sametonohá je takový „houbový outsider“, protože je trochu opomíjená. Roste na listnatých stromech v trsech a obvykle ji hojně nasbíráte kolem Vánoc, kdy se do kuchyně náramně hodí. K tomu vydrží až do – 10 °C.
Na úzké nožce roste menší klobouk světle žluté, někdy až oranžové barvy, která někdy uprostřed přechází až do kaštanově hnědé. Penízovka sametonohá je vynikající jedlá houba, hodící se zejména do polévek a omáček. Známá je taky jako součást asijských nudlových a zeleninových pokrmů či v kombinaci s kuřecím masem. Ideálně ji připravíte smažením a restováním kolem 5 minut.
3. Ucho Jidášovo, neboli Boltcovitka
Celý název houby je boltcovitka ucho Jidášovo, abychom byli přesní. Většinou roste po deštích, při větším suchu na stromě uschne a i v suchém stavu se dá sbírat. Oblíbená je především ve východní kuchyni, kde je známá jako Černá houba, ale skvělá je i do klasického rizota nebo speciálních omáček, zejména v kombinaci s česnekem, bazalkou, cibulkou a trochou smetany.
Ucho Jidášovo jde dobře sušit. Před přípravou ji na chvilku ponoříte do horké vody a je hotovo.
Rožmberská dršťková z hlívy
Drobně nakrájenou velkou cibuli osmahneme dozlatova na 2 lžících sádla. Přidáme na proužky nakrájenou hlívu, promícháme a necháme pár minut restovat. Přidáme sladkou mletou papriku, drcený kmín, pepř a sůl a za stálého míchání ještě chvíli restujeme tak, abychom nepřipálili papriku.
Poté podlijeme hovězím vývarem nebo vývarem z uzeného a necháme cca 15 až 20 minut provařit. Mezitím si připravíme máslovou jíšku a tou polévku zahustíme. Na závěr dílo dochutíme česnekem, rozetřeným se solí a majoránkou. K této polévce podáváme křupavou houstičku nebo krajíc čerstvého chleba, nejlépe Šumavy. *
Kdo hledá, ten najde.
Hodně štěstí v lese a dobrou chuť přeje tým Ubytování na jedničku!
* recept převzat z časopisu Lipensko – zima 2016